EN | Faces of the city (2022–present)
Projekt Tváře města je vizuální výpovědí o Libereckém prostoru – tichou, ale naléhavou sondou do vztahu člověka a urbanizované krajiny, ve které žije. Svými fotografiemi nepopisuji město tak, jak ho běžně vnímáme. Místo toho odhaluji jeho vrstvy, struktury a rytmy. Zcela bez sentimentu, a přitom s hlubokým porozuměním.
Záměrně pracuji s prázdnou scénou – postavy lidí mizí a na jejich místo nastupují stěny, úhly, materiály, světelné odrazy, barevné plochy. Vzniká tak jakýsi městský autoportrét, kde má každé zákoutí, každý stín nebo oprýskaná fasáda svou roli. Geometrie se stává jazykem, kontrast barvou hlasu.
Liberec není v mých fotografiích městem, které by se snažilo zalíbit. Je fragmentární, geometrický, plný kontrastů a nečekaných vizuálních spojení. Právě v těchto zdánlivě obyčejných detailech hledám jeho vlastní charakter – ve schopnosti zastavit se a dívat se na něj pozorněji. Město se zde nestylizuje do pohlednicového ideálu, ale odhaluje se prostřednictvím stop každodenního života.
Tváře města nejsou o nostalgii. Jsou o přítomnosti. O otázkách, které nevyslovujeme nahlas: Co z města zbývá, když z něj zmizí lidé? A co naopak říká samo o nás – těch, kteří ho tvoříme, měníme a zároveň opouštíme?
V době, kdy digitální obrazy zahlcují náš svět estetizovanými simulacemi reality, přináším zpět hodnotu tichého, soustředěného pohledu. Není to jen dokument, je to meditace. A také výzva – znovu se dívat.
EN
The Faces of the City project is a visual statement about the urban space of Liberec—a quiet yet compelling exploration of the relationship between people and the urban landscape they inhabit. Through my photographs, I do not depict the city as we commonly perceive it; instead, I reveal its layers, structures, and rhythms—entirely without sentimentality, yet with deep understanding.
I deliberately work with empty scenes; human figures vanish, giving way to walls, angles, materials, reflections of light, and planes of color. This creates a kind of urban self-portrait, where every nook, shadow, or peeling façade plays a role. Geometry becomes the language, and contrast the timbre of the voice.
In my photographs, Liberec is not a city trying to please. It is fragmentary and geometric, full of contrasts and unexpected visual connections. It is precisely in these seemingly ordinary details that I seek its true character—in the act of pausing to observe it more closely. The city does not pose as a picture-postcard ideal here; rather, it reveals itself through the traces of everyday life.
Faces of the City is not about nostalgia. It is about the present moment. It addresses questions we rarely voice aloud: What remains of the city when the people disappear? And what does the city itself tell us—about those of us who shape it, transform it, and ultimately leave it behind?
At a time when digital imagery floods our world with aestheticized simulations of reality, I aim to restore the value of a quiet, focused gaze. This is not merely a documentary record; it is a meditation. And also a challenge—to look again.
