EN | On the Edge of Balance (2023–present)
Na hraně rovnováhy je dlouhodobá introspektivní fotografická práce, která vzniká z potřeby zastavit se a znovu hledat míru mezi napětím a klidem. Vychází ze zkušenosti dlouhodobého vnitřního tlaku a postupného vychýlení z rovnováhy, které přichází nenápadně a často zůstává bez povšimnutí.
Soubor kombinuje autoportrét, fragment těla, krajinu i zátiší. Obrazy nejsou ilustrací konkrétní situace, ale vizuální stopou stavů, které se obtížně pojmenovávají – napětí, roztříštěnosti, únavy, ticha i pokusů o zpomalení. Nesou v sobě stopy rozhodnutí, váhání, pádů i drobných návratů zpět. Fotografie zde slouží jako prostředek pozornosti a zastavení, jako prostor, ve kterém lze sledovat proces hledání rovnováhy.
Práce není uzavřená; vyvíjí se spolu s mým postupným učením se zpomalit, naslouchat signálům vlastního těla a přehodnocovat vztah k výkonu a neustálému tlaku na sebe sama. Nezachycuje jednorázový zlom, ale stav, ve kterém se může ocitnout kdokoliv, kdo dlouhodobě přehlíží vlastní hranice.
Na hraně rovnováhy je zároveň obecnější výpovědí o době, která často upřednostňuje výkon před odpočinkem a produktivitu před vnímáním vlastních potřeb. Připomíná, že vychýlení z rovnováhy není selháním, ale signálem. Že zpomalení není slabost. A že žádný výkon nestojí za to, abychom ztratili sami sebe.
EN
On the Edge of Balance is a long-term introspective photographic work that arises from the need to pause and to search again for a balance between tension and calm. It is rooted in the experience of prolonged inner pressure and a gradual loss of equilibrium, which comes subtly and often goes unnoticed.
The series combines self-portrait, fragments of the body, landscape, and still life. The images are not illustrations of specific situations, but rather visual traces of states that are difficult to name — tension, fragmentation, fatigue, silence, and attempts to slow down. They carry within them traces
of decisions, hesitation, falls, and small returns. Here, photography serves as a means of attention and pause, as a space in which the process of seeking balance can be observed.
of decisions, hesitation, falls, and small returns. Here, photography serves as a means of attention and pause, as a space in which the process of seeking balance can be observed.
The work is not complete; it continues to evolve alongside my gradual learning to slow down, to listen to the signals of my own body, and to reconsider my relationship to performance and constant self-imposed pressure. It does not capture a single turning point, but rather a state in which anyone may find themselves when they long ignore their own limits.
On the Edge of Balance is also a broader reflection on a time that often prioritises performance over rest and productivity over the awareness of one’s own needs. It reminds us that losing balance is not a failure, but a signal. That slowing down is not a weakness. And that no level of performance is worth losing ourselves.
