EN | Where life settles into images (2025–present)
Čím déle fotografuji, tím víc cítím, že se můj život pomalu usazuje
v obrazech. Ne jako příběh, spíš jako tichá stopa. Něco, co se nedá říct nahlas, ale zůstává někde mezi světlem a stínem.
Život nás vede různými směry. Někdy máme pocit jistoty, jindy tápeme. Hledáme rovnováhu, klid, smysl. Mezitím se učíme žít s tím, co se odehrává uvnitř nás – s pochybnostmi, únavou, radostí i tichým napětím, které se občas ozve bez varování.
Fotografie jsou pro mě způsobem, jak v tom všem na chvíli zpomalit. Zastavit se. Podívat se kolem sebe a zároveň trochu dovnitř. Nehledám velké události ani jasné odpovědi. Spíš drobné náznaky, symboly a situace, které v sobě nesou něco z toho, co právě prožívám.
Někdy je v nich klid, jindy tíha. Občas radost, jindy únava. Často spíš otázky než odpovědi.
Teprve s odstupem si uvědomuji, že ty obrazy nejsou jen o světě kolem mě. Jsou i o tom, co se odehrává uvnitř. Jsou nepřímým autoportrétem – beze mě, a přesto o mně.
Fotografie jsou pro mě způsobem, jak v tom všem na chvíli zpomalit. Zastavit se. Podívat se kolem sebe a zároveň trochu dovnitř. Nehledám velké události ani jasné odpovědi. Spíš drobné náznaky, symboly a situace, které v sobě nesou něco z toho, co právě prožívám.
Někdy je v nich klid, jindy tíha. Občas radost, jindy únava. Často spíš otázky než odpovědi.
Teprve s odstupem si uvědomuji, že ty obrazy nejsou jen o světě kolem mě. Jsou i o tom, co se odehrává uvnitř. Jsou nepřímým autoportrétem – beze mě, a přesto o mně.
Možná proto fotografuji. Abych v tom všem hledání znovu nacházel sám sebe.
EN
The longer I photograph, the more I feel that my life slowly settles into images. Not as a story, but as a quiet trace. Something that cannot be spoken aloud, yet remains somewhere between light and shadow.
Life leads us in different directions. At times we feel certain, at others we lose our way. We search for balance, for calm, for meaning. In the meantime, we learn to live with what unfolds within us — doubt, fatigue, joy, and a quiet tension that sometimes emerges without warning.
Photography has become a way for me to slow down within all of this. To pause. To look around, and at the same time, slightly inward. I am not searching for grand events or clear answers, but rather for subtle signs, symbols, and situations that carry something of what I am going through.
Sometimes there is calm in them, at other times a certain weight. At times joy, at others fatigue. More often questions than answers.
Only with distance do I begin to understand that these images are not just about the world around me. They are also about what is happening within. They are an indirect self-portrait — without me, yet still about me.
Perhaps that is why I photograph. To find myself again, within all this searching.
